Úvod
Katarální horečka ovcí, nazývána taktéž jako Bluetongue, je infekční nenakažlivé onemocnění přenášen hmyzím vektorem a postihující převážně
malé přežvýkavce - ovce a kozy, dále skot, volně žijící druhy přežvýkavců - jeleny, buvoly, většinu druhů afrických antilop a velbloudy. U většiny zvířat infekce virem (BTV - bluetongue virus) nevyvolává zřetelné známky onemocnění, nicméně může způsobovat smrtelné onemocnění u infikovaných ovcí, jelenů a volně žijících přežvýkavců. Co se týče veřejného zdraví, bluetongue nemá zoonotický potenciál (infekce není přenosná na člověka).
U skotu BTV obvykle nevyvolává klinické projevy, s výjimkou evropského sérotypu (BTV-8). Skot však hraje významnou roli v šíření nemoci spočívající v dlouhotrvající virémii (přítomnost viru v krevním řečišti - může setrvávat až 11 týdnů) a absenci klinických příznaků. Skot je také častěji s oblibou vyhledáván hmyzími vektory.
Epidemiologie a přenos infekce
Virus katarální horečky ovcí patří do rodu Orbivirus z čeledi Reoviridae. Celosvětově existuje nejméně 29 sérotypů, avšak ne všechny sérotypy jsou přítomny v jedné geografické oblasti. Nejvýznamnějšími evropskými sérotypy jsou BTV3, BTV1, BTV2, BTV4, BTV8 a BTV16.
V mnoha částech světa je výskyt infekce katarální horečky sezónní, a to především v deštivém období a je závislý na přítomnosti vektora. Tím je tiplík z rodu Culicoides. Na území ČR se nachází druhy C. obsoletus, C. pulicaris groups a C. impunctat. 
Na jihu Evropy se vyskytuje teplomilný druh C. imicola, který vyžaduje dlouhodobě teploty nad 12°C. Virus pro své množení vyžaduje teplotu nad 15°C.
BTV se může přenášet také semenem infikovaných býků a beranů, které obsahuje infikované erytrocyty (červené krvinky) a leukocyty (bílé krvinky). Tento mechanismus přenosu však není významný. U březích samic může docházet k přenosu viru skrz placentu na plod a může docházet k abortům (potratům).
Virus katarální horečky ovcí se nepřenáší kontaktem mezi zvířaty a konzumace mléka od infikovaných zvířat nepředstavuje riziko pro lidské zdraví.
Klinické příznaky
Skot
Klinické příznaky mohou být nevýrazné, a proto je skot považován za významný zdroj infekce a přenašeče. Klinické projevy však může způsobit sérotyp BTV8 - přítomný v Evropě, kdy se onemocnění manifestuje vezikulárními (puchýřky) a ulcerózními (vředy) změnami v dutině ústní, jako vezikulární a ulcerativní dermatitida (zánět kůže) a koronitiida (otok a zčervenání kůže v oblasti přechodu rohoviny paznehtu a kůže), lakrimací (slzením) a salivací (sliněním).
Bluetongue má u skotu především ekonomický dopad, neboť při infekci dochází k poklesu produkce mléka. Morbidita (nemocnost) je spolu s mortalitou (úmrtností) velmi nízká.
Ovce
Klinické příznaky jsou u ovcí výrazné, a to především u jehňat. Onemocnění může probíhat velmi rychle - při perakutním průběhu ovce uhyne za 7-9 dní od nakažení, kdy dochází k prudkému plicnímu edému a zvíře
se udusí z důvodu hromadění pěnovitého sekretu v dýchacích cestách. Při vleklém (chronickém) průběhu může ovce uhynout až za 3-5 týdnů od nakažení vlivem sekundární bakteriální infekce (nejčastěji pasteurelózy) a celkového vyčerpání. Zvířata s lehkým průběhem se obvykle rychle a zcela uzdraví.
BTV způsobuje poškození cévní výstelky vedoucí ke změnám v propustnosti kapilár a následné intravaskulární koagulaci (vzniku krevních sraženin).
Krevní sraženiny brání normálnímu průtoku krve v cévách a dochází ke kongesci (městnání krve), otoku tkání, hemoragii (krvácení), zánětu a nekróze (odúmrti) buněk.
Inkubační doba (doba od nakažení virem do projevu klinických příznaků) trvá 4-6 dní, po niž dochází k rozvoji pyrexii (horečky) - 40,5-42°C. Postižená zvířata jsou apatická a neochotně se pohybují. Přibližně za 2 dny od nástupu horečky se přidávají další klinické příznaky, a to otok pysků, nozder, tváře, mezisaničí, očních víček, někdy i uší. V dutině ústní, nosní a v oblasti paznehtů dochází ke kongesci, stejně tak dochází i ke kongesci spojivek. Vše je doprovázeno kulháním a útlumem. Na počátku je běžný sérózní nosní výtok, který se postupem času mění na mukopurulentní (hleno-hnisavý, viz obrázek).
Z důvodu bolestivosti pysků a dutiny ústní vykazují postižená zvířata snížený příjem krmiva a jednotlivá sousta drží delší dobu v tlamě, aby se krmivo co nejvíce změkčilo slinami a lépe se zvířatům rozžvýkávalo.
Po stranách tlamy se může tvořit pěnivý výtok.
U některých postižených zvířat může docházet k závažnému otoku jazyka a následné cyanóze (zmodrání), z angličtiny "blue tongue". Takto oteklý jazyk většinou
prominuje z tlamy a je viditelný jako jeden z hlavních příznaků.
U většiny zvířat je viditelný abnormální růst vlny způsobený dermatitidou (zánětem kůže).
BTV také postihuje korunkovou oblast paznehtů, což se projevuje ztíženým pohybem, kulháním a vizuálně jako rudofialový prstenec na korunce.
Diagnostika onemocnění
Mezi diagnostické metody rozpoznání bluetongue patří vyhodnocení klinické stavu, pitva, identifikace viru pomocí PCR nebo sérologického vyšetření metodou ELISA. V endemických oblastech lze vyslovit podezření na
nákazu podle klinických příznaků. Pokud jsou při pitvě nalezeny petechie (tečkovité krváceniny), ekchymózy (skrvnité větší krváceniny) nebo krvácení ve stěně plicní artérie, lze podezření na nákazu potvrdit. Tyto charakteristické léze jsou obvykle očividné ve vážných klinických stavech, v mírnějších projevedch jsou však hůře rozpoznatelné. I když jsou pro toto onemocnění patognomické (typické), je nutné diferenciálně diagnosticky vyloučit další infekční onemocnění ovcí jako je například příměť pysková (původce Parapoxvirus), SLAK - slintavka a kulhavka (původce virus z čeledi Picornaviridae), hlavnička (virus z čeledi Herpesviridae) nebo mor malých přežvýkavců (původce Morbillivirus).
Laboratorní průkaz katarální horečky je založen na izolaci viru na kuřecích embryích nebo savčích/hmyzích buněčných kulturách či identifikaci virové RNA pomocí PCR (polymerázová řetězová reakce). Identifikovat virus pomáhají laboratorní metody, mezi než patří ELISA, imunofluorescence, virus neutralizační test (VNT), PCR. Pro izolaci viru se odebírá co nejdříve po nástupu horečky 10-20 ml nesrážlivé krve (antikoagulant heparin, citrát, EDTA) a odesílá se do laboratoře při chladničkové teplotě 4°C. V případě úhynu se do laboratoře zasílají vzorky sleziny, mízních uzlin nebo červená kostní dřeň.
Protilátková odpověď po infekci terénním antigenem u přežvýkavců může být z krve detekována za týden až 14 dní od nakažení a je dlouhotrvající. Doporučená sérologická metoda detekce viru je AGID (imunodifúzní test na agarovém gelu) a kompetitivní ELISA (k měření koncentrace antigenu se využívá interference signálů).
Terapie a prevence
U katarální horečky ovcí neexistuje cílená léčba, pouze symptomatická (zmírnění klinických projevů). Chovatel by měl zajistit nemocným zvířatům dostatek místa a pohodlí pro odpočinek a ideálně podávání měkčeného krmiva. V případě komplikací a rozvoje sekundární bakteriální infekce je vhodné nasadit adekvátní léčbu ošetřujícím veterinárním lékařem.
V endemických oblastech (výskyt onemocnění v určité vymezené oblasti, kde se onemocnění vyskytuje bez přenosu odjinud) se stále nejvíce osvědčuje očkování a sérologické testování. V některých zemích jsou dostupné komerčně vyráběné atenuované a inaktivované vakcíny. Vakcíny s živým atenuovaným virem by se neměly používat v době výskytu tiplíků, neboť by mohli přenášet virus z vakcinovaných zvířat na nevakcinovaná zvířata (například i na jiné druhy přežvýkavců).
Aktuální nákazová situace v ČR
Po dobu 15 let byla ČR prostá od katarální horečky ovcí (KHO), první ohnisko letošního roku bylo nahlášeno 6.9. v hospodářství s chovem ovcí, koz a skotu na Sokolovsku v Karlovarském kraji. Ještě v ten samý den a stejném kraji bylo nahlášeno druhé ohnisko v hospodářství s chovem skotu a ovcí.
V ČR se vyskytuje sérotyp 3 (BTV3), jehož výskyt potvrdil Státní veterinární ústav Jihlava.
Pro aktuální informace vyžijte odkaz níže:
Aktuální informace ke KHO - stránky SVS
Informace pro chovatele k vakcinaci skotu a ovcí
Dle vydaných mimořádných opatření Ústřední veterinární správou SVS lze navakcinovat vnímavá zvířata v pásmu, a to inaktivovanými vakcínami uvedenými v MVO (Bultavo 3, Bluevac-3, Syvazul BTV 3 nebo Biobos BTV 3). Mimo pásmo KHO pro použití vakcín platí režim ustanovení § 46 zákona o léčivech - povolování výjimek ÚVS SVS soukromým veterinárním lékařům ošetřujícím chovy chovatelů zvířat vnímavých na KHO.
Vakcinovat lze dostupnou vakcínou od českého výrobce Bioveta a.s. - Biobos BTV 3 (50 dávek). Tato inaktivovaná vakcína je určená pro ovce a skot a zajišťuje u zmíněných druhů zvířat aktivní imunizaci vedoucí k redukci virémie a k prevenci rozvoje klinických příznaků způsobených virem katarální horečky sérotypu 3. Vakcinují se zvířata starší 1 měsíce, u ovcí stačí jedna dávka (1 ml subkutánně), u skotu se podávají dávky dvě (1 a 1 ml intramuskulárně v rozmezí 3 týdnů). Imunita nastupuje u vakcinovaných zvířat za 3 týdny po primární vakcinaci.
Při pozitvním nálezu KHO v chovu se doporučuje stádo navakcinovat a po 3 týdnech revakcinovat.
MVDr. Kateřina Filásová
Zdroje:
The Merck Veterinary Manual
World Organisation for Animal Health (WOAH)
Státní veterinární správa (SVS) ČR
The Center for Food Security & Public Health, Iowa State University
Cabidigitallibrary.org
Australian Veterinary Journal
Bioveta.cz